Co je nového.

Březen: Valašské Meziříčí

Výpovědi svědků. Fotografie z piet. Olga Chytilová rozená Františáková. Otec: František Františák, narozen roku 4.

Za první světové války bojoval na Italské frontě naruk oval Dne V legiích slouží do Zde slouží až do Pan Františák je jako bývalý legionář propuštěn od četnictva jako nespolehlivý. Posléze se přestěhuje s celou rodinou do Vizovic a od konce roku do osvobození pobývá s manželkou a synem v ilegalitě na pasekách v okolí Vizovic.

Železničářská profesionalita |

Po válce nastupuje jako četník na stanici SNB ve Vizovicích a od M atka: Irena Františáková, roz. Gazdagová , narozená roku , zemřela roku , pochována v Šumperku Manžel: Jaroslav Chytil, narozen roku 4. Františáková , narozená František Františák narozen v roce , po emigraci žijící v Torontu, Kanada Životní osudy Olgy Františákové nepřestávají zajímat velké množství badatelů, zabývajících se II.

Bohužel, mnohdy se její příběh ztrácí pod nánosy nepravd a lží. Olga se narodila dne Gazdagové z Dedova. Obecnou školu začala Olga navštěvovat v rodném Dedově, ale z důvodu vzniku Slovenského štátu a převzetí území Podkarpatské Rusi maďarskými vojsky musela dokončit vzdělání až na Moravě.

Už odjezd z rodné obce byl dramatický, kdy na jejich vlak bylo na slovenském území stříleno. Nejdříve přebývají u příbuzných v Lidečku, následně se stěhují do Zádveřic čp. Po dokončení obecné školy zůstala v domácnosti, občas vypomáhala v hostinci.

Na příkaz pracovního úřadu začala pracovat u firmy Baťa, později jako služka ve Vizovicích. Žádná z prací se jí však nezamlouvala a tak se rozhodla odjet za svou sestrou Gizelou do Prahy, kde pracovala v bufetu U Vašíčků, později Na Rybníčku.

Zde s největší pravděpodobností pracovala na černo, a protože se dozvěděla, že je hledaná Úřadem práce ve Zlíně, opustila Prahu a vrátila se do obce Ubla. Až na třetí pokus se jí podařilo překročit protektorátní hranice na Slovensko a vydala se ke svojí babičce do Dedova.

Po nějakém čase byla zadržena maďarskými četníky a v květnu předána gestapu do Zlína, kde se musela co 14 dní hlásit. Po vypuknutí Slovenského národního povstání odjela Olga k příbuzným do Lidečka a znovu se chtěla pokusit překročit hranice protektorátu, ty však už byly mnohem lépe střeženy. Snad proto se seznámila s příslušníkem gestapa Janem Jandou.

Seznamka: Tomáš muž 24 let cm Valašské Meziříčí profil

Možná si myslela, že díky milostnému poměru s Jandou se jí podaří překročit střežené hranice. Po čase zjistila, že jí Janda nepomůže a proto se domluvila s nájemcem Hornolidečské nádražní restaurace, který jí dohodl přejezd v zapečetěném vlaku se slovenskými financi. U obce Rajec byla zadržena partyzánskou hlídkou, a předvedena před velitele Janko Ušiaka.

Po úspěšném absolvování výslechu byla přijata do partyzánského oddílu. Už na území protektorátu, po přestřelce u Čertova mlýna a zničení bunkru na Kněhyni se Olga vydala spolu s budoucím velitelem oddílu Josefem Houfkem a Jugoslávcem Matou na Vsetínsko do obce Seninka, kde se setkali s dalšími partyzány: Ladislavem Vernerem, Lexou, Simeonem Žukovem, Prokopevem a Crhou. Úplně si nesedli a Lexa dokonce Houfkovi vyhrožoval, že pokud se bude dál velmi neurvale chovat, zastřelí ho. Nakonec ale vznikla ti členná skupina, která se v prosinci vydala přes Lutoninu zde obdržela rudou vlajku, kterou dostal na starosti Žukov , Zádveřice do Březůvky.

Na cestě do Halenkovic, kde chtěli ukrást autobus a vydat se na Českomoravskou vrchovinu, narazili u Jalubí na německou hlídku a členy gestapa. Během boje Crha a Mato ustoupili zpět na obec Slavitínky, zbytek směrem na Žlutavy, ze kterých postupovali do Chřibských lesů. O akcích oddílu Olga, ať už úspěšných, nebo neúspěšných, bylo napsáno hodně. Oddíl se postupně rozšířil až na 3 roty přes členů.

Příslušníci oddílu kromě šatstva, jídla, zbraní požadovali i kuřivo a alkohol. Zde je třeba vysvětlit, že nahlásit takovéto zásobovací návštěvy partyzánů museli pochopitelně i spolupracovníci odboje, už jen proto, že pak nebyli schopni splnit nucené dodávky. Spousta spolupracovníků partyzánů se dělila i o to málo, co ještě měli, ale vyskytly se i případy, kdy si partyzáni a hlavně "rádoby" partyzáni opatřovali potraviny i s použitím násilí.

Největšími úspěchy partyzánského oddílu Olga bylo vypuštění 24 vagonů s cca tisíci litry oleje, lihu a benzolu na nádraží v Morkovicích této akce se sama účastnila a zajetí velitele německé Doprovod generálmajora Müllera byl ve sklepě postřílen a přežil jen poddůstojník Hans Stocker, jenž byl následujícího dne objeven přivolanou policií zraněn pod hromadou mrtvých těl ve sklepě zámku.

Hejtmana Dr. Koblischka poté při cestě na předání Rudé armádě zastřelili některé prameny milně uvádějí oběšení. Dnes je oddíl spíše znám pro chování jejího velení, hlavně velitele Houfka, který v opilosti nařídil popravy několika nevinných lidí z řad partyzánů Jindřicha Glozy, Františka Chlapíka, Vladislava Chocholače, Antonína Koupila, Aloise Novotného, Bohumila Lozerta, Bohumila Čihanka, Eduarda Hudečka a svým chováním ohrožoval i ostatní, kteří je podporovali.

Za tyto činy a za měsíční službu ve wehrmachtu byl Houfek po válce odsouzen k 3 letům těžkého žaláře, v roce dostal milost, poté emigroval do Rakouska, kde byl naverbován CIC a znovu poslán zpět do ČSR jako agent převaděč. Byl chycen a odsouzen k 5 letům těžkého žaláře, po propuštění se v roce oženil s bývalou členkou oddílu Olga Ninou Tesaříkovou a přijal její příjmení.

Po několika letech soužití se Nina s Houfkem rozvedla a ten propadl alkoholizmu. Po válce Olga nejdříve bydlela v Brně, poté, co se její otec stal vrchním strážmistrem v Šumperku, žila v Šumperku na ulici Mazalova 1. V Brně vypovídala proti svému bývalému milenci a veliteli oddílu Houfkovi ve věci nařízených poprav, ten jí ze msty obvinil z prostituce, krádeže zlatého prstenu, peněz a hlavně ze spolupráce s gestapem.

To se však u Mimořádného lidového soudu v Brně neprokázalo. Komise rozhodla v její neprospěch a Olga byla odsouzena k vyvěšení oznámení o přestupku po dobu 14 dní v místě jejího bydliště. Několikrát se odvolala, ale nebylo ji to nic platné. V roce se provdala za Jaroslava Chytila, se kterým se neúspěšně pokusila dne Těmto třem se útěk povedl.

Po propuštění Olga pracovala jako poštovní doručovatelka. Dle vzpomínek bratra Olgy v té době manžel hodně pil a Olgu tělesně týral. Začátkem roku se ještě Olga pokusila svolat své bývalé spolubojovníky na sraz do Velkých Karlovic, kde se chtěli poradit, jak se zbavit těch, co si jen na partyzány hráli, ale po srpnových událostech roku a začátku normalizace se uzavřela do sebe. S blížícím se začátkem hokejové sezóny je sportovní ředitel klubu Aleš Kmoníček v jednom kole.

Stejně jako tým je i on v přípravě. Zatímco hráči běhají, jezdí na kole a posilují, Aleš Kmoníček papíruje, telefonuje a vyjednává. V jaké fázi je soupiska HC Vrchlabí, do jaké míry je uzavřena, o kterých hráčích se ještě jedná? Momentálně sháníme hráče na post centra a potom asi jednoho obránce.

Moje spolužačka ministryně. Hrají v daňovém pekle roli i osobní známosti? - Seznam Zprávy

Co se týče brankářské pozice, tam máme dvojici hráčů, ale přesto bychom ještě rádi jednoho brankáře přivedli, popřípadě se s někým domluvili na střídavé starty. Jeden z našich gólmanů bude nastupovat za Trutnov.

Ale nespěcháme na to, máme čas, gólman se určitě objeví. Řekl bych, že do uzavření kádru nám chybí tři jména. Ale jak říkám, nechceme nic uspěchat. Můžete prozradit, jak je to s finanční stránkou hráčů? Platy hráčů první ligy se obecně pohybují v rozmezí 10 až tisíc měsíčně.

A u nákupů hráčů je to různé. Hráč, který má smlouvu, tam není cena určena. Záleží na dohodě s klubem a pravidla nejsou daná. Pokud hráči skončí smlouva, tak jeho klub má nárok na odstupné, odstupné je dané přestupními řády Českého svazu ledního hokeje.

Je pak samozřejmě otázka, jestli se kluby domluví na nižší ceně, na vyšší se samozřejmě domluvit nemohou. Navíc hráč, kterému končí smlouva, tak má výhodu, že do zahraničí může jít zdarma.

Tato skutečnost je samozřejmě pro zahraniční týmy zajímavá.

HC Stadion Vrchlabí – Aleš Kmoníček: "Chci dělat dobrý hokej."

Na jakou dobu se standardně smlouvy uzavírají? Standard není dán. Pokud máte hráče na hostování, tak jej můžete mít pouze na dobu jeho kontraktu s mateřským klubem, většinou se hostování uzavírá na rok. Pokud hráče kupujete a vkládáte do něj nemalé finanční prostředky, tak se snažíte, aby hráč hrál, a smlouva je zpravidla na dva roky.

Tak to aspoň dělám já. Vše se musí zvážit, věk, perspektiva, i to jak se hráč osvědčí. Je to vždy o individuálním přístupu. Projevila se také v hokeji finanční krize? Rozvedl bych to na dvě strany. V hokeji se určitě finanční krize projevila, ale hráči zatím finanční krizi nepocítili.

Krize se neprojevila na nákupech hráčů, možná lehce ovlivnila hostování a sponzory, ale nákupy ne. Když hráče chci a on je dobrý a schopný, tak ho prostě zaplatit musím. Tak to prostě je. I když celkově je pohyb hráčů za nižší peníze, než tomu bylo v předchozích letech. A Vy sám jste hrál hokej? Ne, já jsem hokej nehrál, hrál jsem pouze fotbal. Ale v branži se pohybuji asi patnáct let jako agent hráčů.