Petr Hruška je spoluzakladatelem a předsedou správní rady mobilního Hospice svatého Jiří. Katolickým knězem se stal v roce a poté odešel studovat do Irska. Po návratu v roce se stal kaplanem v Chebu a v roce byl jmenován místním farářem a zároveň ředitelem Farní charity. Zároveň slouží jako duchovní u nemocných ve zdravotnických zařízeních v Chebu a jeho okolí.

Kromě pastýřské služby ho baví běhání, jízda na kole a geocaching. Před pár týdny jste se vrátil z poustevnického pobytu v Krušných horách, kde jste trávil 40 dní.

NASA hledá život ve vesmíru, věřící výzkum sabotují | : Web týdeníku EKONOM

Co jste tam zažil? Nádherné dny, kdy všechno můžete pustit z hlavy a necháte čas, nohy i srdce plynout jen tak. Zpočátku jsem hodně běhal a chodil po horách, často v dešti, v mlze, ve tmě. Později jsem se stáhl spíše do ticha své poustevny, nově na sebe ve světle duchovních cvičení sv.

Ignáce z Loyoly nechal působit celý Ježíšův příběh, vrátil jsem se v doprovodu jednoho svého kolegy kněze díky generální zpovědi až ke kořenům a počátkům svého životního příběhu, otevřel jsem Božímu milosrdenství některé etapy své minulosti. Později, když po Novém roce napadl sníh, jsem si užíval toho, jak ta nová běloba milosrdně přikryla všechno bahnité, křehké a špinavé a zároveň mi umožnila pustit se na běžkách úplně novými, neprošlapanými cestami, ale také být vděčný za úseky, které už projel někdo jiný a já mohl jít v jeho stopách.

Ke konci své poustevny jsem pak prožil několik silných setkání se svými přáteli, kteří za mnou buď přijeli do poustevny, nebo které jsem pak navštívil. S některými z nich jsem se neviděl snad celé desetiletí.

Poutní putování - Katolický týdeník

A většinou jsem znovu a znovu žasl, možná i díky předchozí samotě, jak velké mám v těchto vztazích bohatství. Zůstal jsem tehdy deset dní sám v jedné horské chaloupce ve Slavkovském lese a zjistil jsem, jak moc mi to prospívá. Tak to se přiznám, že jsem nepřemýšlel. V poustevně se mi můj svět na jedné straně tak nějak scvrknul, všechno jsem prožíval jakoby sobecky, skrze svůj malý svět osobních pocitů, zkušeností a potřeb, a vysloveně jsem si zakazoval řešit svět.

Včetně oné české společnosti, na kterou se ptáte. Takže o spiritualitě české společnosti jsem sice nepřemýšlel, ale spíše jsem si užíval radost z toho, že jsou součástí této společnosti, této doby, tohoto vesmíru, a že to je dobré. A to i tváří v tvář všemu, co se poslední dobou tady děje, tváří v tvář oné s nečekanou razancí se vrátivší blbé náladě. Byl jsem z těchto debat už docela bezradný, zaskočený pro mě nepochopitelnými postoji i některých svých známých a především pak už také vyčerpaný.

Poustevna tuto bolest a nejistotu dnešního světa a podivnost některých proudů v české společnosti i v české církvi samozřejmě nevymazala, ale asi mi to vše pomohla zasadit do něčeho zásadnějšího a hlubšího, z čeho teprve může vyrůstat hledání konkrétních způsobů, jak na toto vše reagovat, a konkrétních odpovědí na otázku, co já osobně mohu do této dnešní situace dobrého přinést. Stačí se k němu připojit!

V české veřejnosti panuje přesvědčení, že jsme spíše něcaři, agnostici, náboženští negramoti, ale rozhodně ne bezvěci. Čím to je, že se církvím za posledních 20 let nepodařilo získat zpět důvěru české společnosti?

To by bylo na dlouhou analýzu, které se mnohokrát již zhostili povolanější. S vědomím velkého zjednodušení a zevšeobecnění toho, co řeknu, bych to alespoň za nás katolíky vyjádřil asi takhle: Dali jsme příliš velký důraz na budování struktur, image vlastní důležitosti a materiálního zabezpečení, oproti rozvíjení vztahů, služby a vzájemné úcty.

Osobně se k tomuto ovšem také hlásím. Sám mám v sobě velkou tendenci řešit struktury, systémy, souvztažnosti celků, spíše než vstupovat do křehkosti osobních vztahů a důvěřovat malým počátkům a procesům růstu.

Bůh paliativně doprovází všechny - věřící i nevěřící |

Ale poslední leta zároveň víc a víc zakouším to, co jsem sice teoreticky vždycky věděl a hlásal, ale v praxi to moc nežil: že tato reforma nejde nařídit či vymyslet nějak shora, od počítače, ale že bude vyrůstat z nitra, z osobních vztahů, z nesčetných a často neúspěšných pokusů o vyjití vstříc dnešnímu člověku v jeho zraněnosti a hříchu, ale i v jeho nádheře a dobrotě.

Velkou naději ve mně v tomto směru probudil budoucí nový plzeňský biskup Tomáš Holub, když prohlásil, že chce ve své nové službě být víc pastýřem, než manažerem. A věřím tomu, že když se mu to podaří a když tu manažerskou část své služby která je také nezbytná svěří schopným spolupracovníkům a bude je pastýřsky doprovázet, pak bude schopný pomoci i nám ostatním utvářet společně církev, která si k srdci české společnosti cestu najde.

A když ne společnosti jako celku, tak k srdci chudých, bezmocných a odstrčených uprostřed ní. A to dle mého stačí.

Zamyšlení – Baptisté Jablonec

S čím se vlastně během rozhovorů s lidmi setkáváte? Teď už myslím konkrétně v oblasti vaší služby doprovázení nemocných a umírajících — ať už v roli hospicového duchovního, nebo v roli faráře. Mnohým chybí zkušenost s Božím milosrdenstvím a něžností a úplně rozkvétají, jestliže se tohoto rozměru Boží lásky mohou třeba v obyčejném rozhovoru, povzbuzení či pohlazení, nebo i skrze slavení svátosti smíření či pomazání nemocných, dotknout.

Na druhou stranu prožívám velkou radost také tehdy, když mohu vstoupit do nějaké rodiny nemocného či umírajícího a zjistit, že tam jsou tak hezké lidské vztahy, že ani nemusejí být explicitně vyjadřovány v náboženském jazyce, ale jsou pro mě svědectvím, že tato milosrdná a něžná Boží láska je tam velmi intenzivně i tak přítomna.

V tom případě tam samozřejmě je vždycky přítomná obava z neznámého, možná strach z bolesti, někdy nejistota, jak to po mém odchodu budou zvládat nejbližší, ale zároveň tam je základní jistota či naděje, že neodcházíme do prázdna, nebo že smrtí neupadáme do rukou nějakého nevypočitatelného Boha, o kterém nevíme, jestli jsme jej svým zbožným životem dostatečně uspokojili v jeho potřebě spravedlnosti. Vybavuje se mi jedna stařičká paní, vdova, na které bylo vidět, že se jí moc stýská po zemřelém manželovi.

TIP: Nechcete-li zmeškat žádný nový inzerát, nechte si je sledovat hlídacím psem. Boubelka po šedesátce hledá na zbytek života lásku, porozumění a oporu.

Ráda bych poznala pravdomluvného, romantického, veselého muže. Liberec, Jablonec. Vánoce spolu a pak krásný život ve dvou. Seniorka hledá, Liberec, Jablonec.

Jen Praha a okolí. Nehledám krásu, ale lásku a něhu. Chceš plnit smysluplné úkoly, u kterých využiješ svou kreativitu, důvtip a odvahu? Vzrušuje tě finančně hýčkat a rozmazlovat svou Dámu? Splníš všechna má přání bez odmlouvání a bez keců? Tvá odměna daleko předčí tvé představy.

Víra v roce COVIDu neklesá -

Nečekej, napiš! Pokud chceš mou okamžitou pozornost, pošli mi krátké představovací video. Uvidíme, zda právě ty budeš můj vámoční dárek.

Těším se Medea. Bohužel kuřáka bez závazků. Praha a okolí. SŠ cm vysoká, hledá optimistu okolo 70 let z Prahy a okolí. Může být i lépe.

Najdu sympaťáka, optimistu s odvahou se ještě seznámit? Pokud jsi tak napiš! Klášterec nad Ohří a okolí, není podmínkou. Holka hleda kluka s trebice a okoli do 45 let. Ahoj, je mi 43 let a hledám obyčejného, hodného muže.

Římskokatolická církev – postoj k víře mladých katolíků [Hospodářská a kulturní studia]

Je mi tak nějak "samotné" smutno. Bylo by fain mít někoho, s kým bych si mohla popovídat, probrat život Prostě takové obyčejné věci, co k životu patří. Nějak stále nenacházím. Hledám muže, kterému nebudou vadit zvířátka, děti Pokud to jsi pravě ty, co čteš tyto řádky, měl bys chuť to se mnou "zkusit", napiš.

Hledám partnera, abych nebyla sama, jsem bez nohy, věk od 40 do 50 let. Hledám muže nekuřáka pro vztah, ve věku 45 - 55 let a s menším dítětem nejlépe ve své péči. Praha, Střední Čechy. Mam vse, jen mi chybi vzdelany, slusny, poctivy, laskavy senior, ktery chce prozit krasne stari. Jen volat!